Andrea Kmentová - můj příběh

Jsem životní optimistka.

Narodila jsem se v roce 1991 ve znamení střelce.

Od svých pěti let jsem vyrůstala v Trutnově, který považuji za svůj domov.

Vystudovala jsem Obchodní akademii v Trutnově a potom Personální management v Praze.

Osobnímu rozvoji se věnuji přes 10 let, mám státní zkoušku z psychologie.

Miluji lyžování, zdravý životní styl, cestování, přírodu a hudbu.

Dnes žiju svůj život snů. Jsem úspěšná žena se zdravým sebevědomím a upřímnou sebeláskou. Jsem podnikatelka, což jsem si vždycky přála. Svůj volný čas věnuji sobě, svým nejbližším a aktivitám, které miluji. Jsem ráda sama se sebou a nepotřebuju někoho dalšího, abych se cítila milována a oceňována. Po několika letech jsem se naučila říkat ne a nedělat nic, co sama nechci. 🙂

Dobře si ale pamatuji na dobu, kdy bylo všechno úplně jinak

Bylo mi dvanáct let, když se moji rodiče rozvedli. Najednou se mi „rozpadl“ domov a já cítila nejistotu. Krátce na to mamka poznala nového přítele. Přišlo stěhování, její druhé těhotenství, moje zhoršené známky ve škole, pocit méněcennosti a spousta dalších událostí. Měla jsem pocit, že mě nikdo nemá rád. Nepřispívalo tomu ani to, že jsem nebyla zrovna typicky hezká holčička.

V patnácti letech jsem se ocitla u prarodičů a jen se neustále ptala sama sebe: „Proč mě mamka nemá ráda? Co jsem udělala špatně? Proč ostatní kamarádky mají milující rodinu a já ne?“ Cítila jsem se strašně. Moje sebevědomí nebylo na nule, ale ještě daleko níž. Navenek jsem ale působila jako silná dospívající dívka. Líbil se mi totiž obdiv ostatních, jak jsem silná a celou svojí situaci dobře zvládám. Noci jsem ale vždycky probrečela do polštáře.

Díky mým traumatům z dětství, uloženým hluboko v podvědomí, jsem si vždy vybírala nevhodné partnery. Nedařilo se mi, jak bych chtěla. Komplimentům jsem nevěřila a ani je neuměla přijímat. Byla jsem nešťastná a vadil mi i pohled do zrcadla. Neměla jsem se totiž ráda.

Už na střední škole se mi do rukou dostala úplně první kniha o osobním rozvoji. Následovaly další knihy, potom také filmy. A já si uvědomila jednu zásadní věc. Já jsem tvůrce svého života, své budoucnosti a pokud chci být šťastná, nikdo jiný to za mě neudělá!

V tu chvíli se mi neskutečně ulevilo

Zjistila jsem, že nemusím být celý život nešťastná. Musím pro to ale začít něco dělat. A všechno je to jen v mých rukách. Nikdo mě nemůže zastavit, ani mi to jakkoliv překazit.

Chtěla jsem vědět víc. Jak to všechno udělat, jak vyléčit své zraněné srdce, jak odpustit, jak se vypořádat se svou minulostí. A jak zařídit to, aby se mi v budoucnu v životě dařilo. Četla jsem spousty knih o osobním rozvoji, chodila na kurzy, přednášky. Učila se ze svých chyb a probrečela dlouhé hodiny. I to totiž patří k uzdravování. Také jsem několikrát navštívila psychologa a na kraniosakrální terapii chodím přes šest let. Poznávám totiž konečně sama sebe.

Odpustila jsem všem, kterým bylo potřeba odpustit, abych mohla jít dál a dnes mohu říct, že když se podívám do zrcadla, konečně po těch letech můžu říct: „Andrejko, mám tě ráda. Jsi skvělá!“

Dlouho jsem hledala obor, ve kterém bych všechno své poznání mohla uplatnit a pomoc tím dalším lidem. Které by pro mě bylo zároveň vášní a posláním. Až to konečně přišlo a já zjistila, že je to koučování a osobní rozvoj. Tehdy jsem si dala cíl, že budu ostatním pomáhat, aby i oni prožili šťastný život a uzdravili svojí duši. Věřím totiž tomu, že dokázat to může každý, kdo sám chce!

"Nejlépe léčí ten, kdo byl nejvíce zraněn." - Veronika Kašáková